MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


37. DEN, 26. 3. 2001, PONDĚLÍ - BRISBANE

V noci opravdu nepršelo, bylo příjemně, už ne takové vedro jako v předchozích dnech. Je cítit, že směřujeme opět na jih a že pomalu končí léto. Při snídani se tlačíme u jednoho stolu s páry ze Švýcarska a z Izraele. Máme pocit, že kempy jsou tady většinou vybaveny pro karavany a obytná auta než pro stany. Počítají s tím, že si každý vaří sám a tak kuchyňky mají spíš menší oproti velkým prádelnám. Ale samozřejmě jsou i výjimky. Po snídani jdeme do bazénu zaplavat si pár bazénků. Když jsme skončili a odcházeli zpátky ke stanu, strčila Mirka nečekaně a zákeřně Pavla zpátky do bazénu. Obutého a částečně i oblečeného. Dobře jsme se pobavili, ale sankce a odplata prý budou následovat.

Dneska jedeme autem do města poznat a prohlídnout si Brisbane. Je to hlavní město Queenslandu a zároveň třetí největší město Austrálie s asi 1,5 mil. obyvatel. Parkujeme na jedné hlavní ulici v zóně parkování povoleném pouze do 16:00. Pěšky jdeme do centra kolem St. Stephen's Cathedral a St. Stephens Church stojícím hned vedle. Katedrála byla dokončena v roce 1874, je postavena ve stylu anglikánské neogotiky, kdežto vedle stojící kostel je nejstarším kostelem v Brisbane z roku 1850. Přes návštěvu hospůdky s čepovaným "Tuhýsem", pěší zónu Queen Street, nejstarší obchodní pasáž Brisbane Arcade a obchodní centrum Meyr Centre jsme došli až k radnici City Hall z roku 1930. Té dominuje 92 metrů vysoká věž ve stylu italské renesance, kterou jsme si vybrali jako rozhlednu. Výtahem jsme se nechali vyvézt až nahoru a obhlídli celé centrum Brisbane svrchu, protože dál už kvůli okolním ne o moc nižším budovám vidět nebylo. Ještě než jsme sjeli zase dolů, počkali jsme na bití radničních hodin, byli jsme tam nahoře přímo u zdroje. Po návratu zpátky na zem jdeme na oběd na čínu do foodcourtu a potom už honem do Botanické zahrady. Cestou ale procházíme kolem jedné zábavné herny, kde nás zaujal hrací automat na tancování a kde jsme se také trochu zdrželi pozorováním výkonů místních profíků. Botanická zahrada v Brisbane je druhou nejstarší v Austrálii po sydneyské, původně to byla zelinářská zahrada trestanců, aby víceméně současnou podobu dostala v roce 1855. Nejvíce času trávíme na břehu Brisbane River s mangrovníky, mezi jejichž kořeny se proháněli malí krabi. Tady si Pavel vybral místo pro svou pomstu za ranní nedobrovolnou koupel, když Mirce během filmování, kdy vůbec nevnímala, přejel listem po rameni s výkřikem "Hele pavouk!". Mirka málem upustila kameru. Pomsta tedy byla sladká.

Zpátky k autu se vracíme kolem Old Government House a naší známé herny a protože je už 19:00, máme lehké obavy. Ty se také potvrdili, auto nikde!!! Tak se jdeme do nejbližší hospody na rohu poradit, co dál. Zde nám hned ochotně dali telefon, kam máme zavolat. Asi tady nejsme první postižení. Po krátkém telefonu na městskou policii mi byl sdělen telefon, kde se naše auto (snad) nachází. Během telefonování se spustil krátký, ale o to vydatnější liják, takže se Pavel s Mirkou museli schovat do vedlejší telefonní budky. Vzápětí tedy telefonuju na nové číslo, kde mi potvrzují, že tam naše auto opravdu stojí a pokud si ho vyzvedneme ještě dnes, bude nás to stát 140 AUD, protože tam už nikdo není a musel by tam někdo přijet. Pokud si ho vyzvedneme až zítra ráno, budeme lehčí jenom o 100 dolarů. Po krátké ale jasné domluvě se rozhodujeme, že si ho vyzvedneme ještě dneska. Jet do kempu nějak hromadnou dopravou nebo taxíkem a zítra se zase zdržovat složitou cestou pro auto, když potřebujeme jet dál, určitě není to pravý ořechový. Je nám tedy nadiktována adresa Hudson Road 9 ve čtvrti Albion, kterou na naší mapě nemůžeme najít, tak musíme taxíkem.. Já ještě vybírám z bankomatu 200 AUD, abychom měli na taxíka a na poplatky za odtah. Po asi 7 kilometrech za 12 dolarů jsme na místě, kde už na nás nervózně čeká nějaký zřízenec s předvyplněným papírem. Já jenom doplňuji svou adresu a podpis a po zaplacení 140 dolarů můžeme odjet. Stále lehce prší, takže při vyjíždění z garáží na hlavní a zapnutí stěračů jsme si všimli, že máme nějaký lístek za stěračem. V kempu jsme potom zjistili, že je to ještě pokuta od policie na 120 dolarů. Tu jsme se rozhodli ignorovat, přece se nebudou pídit po nějakých Evropanech.

Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme v supermarketu na nějaký nákup, ale zrovna zavírají, máme smůlu. Dneska už druhá. A když se má něco posrat, tak se to posere dokonale. Už při příjezdu do kempu jsme tušili další "jobovku". Ráno jsme nechali stan bez tropika a spacáky s karimatkama uvnitř. A vzpomněli jsme si na ten slejvák. Samozřejmě že jsme našli stan dokonale vytopený, spacáky mokré nebo navlhlé, Pavel měl k tomu ještě totálně nacucanou karimatku jako houbu. Takže jsme stan vylili, spacáky si částečně vyždímali a odnesly do prádelny usušit. Já ten svůj naštěstí zase až tak mokrý neměl, horní vrstva částečně vydržela, ale "zklamaly" švy. Ale spát by v něm určitě nešlo. Po večeři a sprše se přesouváme do společenské místnosti, kde dopisujeme deníky a kterou nám nechal kluk z recepce, který zrovna sledoval udílení Oskarů, otevřenou, abychom se tam mohli vyspat v suchu, stan je totiž taky totálně mokrý a nepoužitelný. Jenom prý máme vstát před osmou, kdy otevírají kemp, abychom moc neprovokovali. Po další sprše jdeme na kutě. Noční vedro nám pomáhají rozhánět nástropní ventilátory, ale dělají při tom hrozné zvuky. Podaří se nám je sice vypnout, ale za nějakou dobu se zase sami roztočí. Asi se ovládají ještě nějak jinak nebo jsou napojeny na termostat.

Ž 62 km      € Pavel

Asi za měsíc od mého dopisu mi přišla odpověď a v ní, že mi všechno odpouštějí a že veškeré řízení vůči mé osobě zastavují. Tak tedy aspoň dobrá zpráva na konec.